Vlastní měnič neboli rezonátor se skládá z piezokeramických disků opatřených s obou stran stříbrnou vrstvou a dvou válcových částí stažených centrálním šrubem.Na tuto vrstvu se tenkou kovovou elektrodou přivádí budící napětí z elektrického generátoru. Dva paralelně zapojené disky jsou vhodné z elektrického hlediska, protože jejich vnější strany mohou být uzeměné a při nižším napětí získáme dvojnásobný výkon.

Zadní válcová kovová část se nejčastěji nazývá reflektor (odrážeč) a přední kovovou část nazýváme radiátor neboli zářič. Vhodným poměrem vlnových odporů obou kovových částí lze docílit, že měnič kmitá výrazněji v jednom směru podélné osy a to ve směru radiátoru. Pro reflektor se nejčastěji používá ocel nebo mosaz, pro zářič dural nebo titan.

Délka měniče musí vyhovovat podmínce rezonanční frekvence l = lambda a lambda=c/f, kde lambda je vlnová délka ultrazvukového záření, f je pracovní frekvence měniče a c je rychlost podélného vlnění v daném materiálu. Na následujícím obrázku je celovlnný měnič se spojvacím šroubem k zesilovači amplitudy.